JEŠTĚD vysílač na stejnojmenném vrcholu má tvar rotačního hyperboloidu, který navrhl architekt Karel Hubáček. Základní kámen byl položen 30. 7. 1966, slavnostní otevření se konalo 21. 9. 1973. Rozhledna je vysoká 94 metrů a slouží také jako hotel a restaurace. Z Ještědu můžete mít neomezený výhled na všechny světové strany a za dobré viditelnosti spatříte i pražský Petřín. Ale to nebyl náš případ, protože my jsme i při dobré vůli viděli s odpuštěním prd. K tomu se ale dostaneme později. Brzký odjezd našeho vlaku, nás vyhnal z teplých pelíšků již před šestou hodinou ranní a při otevření vstupních dveří se někteří z nás tlačili zpět, asi tak jako když chcete vyhnat psa na mráz. Deštivé počasí nevěstilo nic dobrého, ale protože mezi turisty z Máňi  vládne vždy spíše veselí a optimistická nálada, tak to nebyl žádný problém. Vyhřátý courák nás dovezl do Teplic, odkud jsme dále pokračovali do Ústí nad Labem. Odtud přímým spojením do Liberce, ačkoli to až tak přímé spojení nebylo, protože vzhledem k výluce jsme museli část cesty absolvovat autobusem. Město Liberec nás přivítalo jak jinak než vytrvalým deštěm a tak se dostalo i na pláštěnky a deštníky, které nakonec někdy kvůli silnějšímu větru nešli použít už proto, že se naše předsedkyně začínala vzhledem ke své váze pomalu vznášet ve vzduchu, jako Mary Poppins ze slavného muzikálu. Z vlakové stanice v Horním Hanychově , jsme k Ještědu pokračovali kabinovou lanovkou.  Vítr provázený deštěm a k tomu mlha, takhle to vypadalo na vrcholu. Z toho je teď jasné, proč jsme se nemohli kochat výhledem na všechny světové strany, natož abychom viděli pražský Petřín.  Po občerstvení v restauraci, ve které na nás mimochodem dýchli staré časy a to nejenom kvůli vnitřním prostorám, ale také hudbě, která se linula z reproduktorů  jsme se vrátili zpět do údolí stejnou cestou, tedy lanovkou. Dalším cílem byla botanická zahrada, která je jednou z nejznámějších u nás. Tady si každý z návštěvníků najde něco, co ho zajímá a i my jsme měli z této prohlídky více jak dobrý pocit. Domů jsme se vrátili ve večerních hodinách a pomalu jsme se rozešli opět do svých vyhřátých domovů. Co říci závěrem, snad jen to, že dobrou náladu nedělá počasí, ale prostředí a hlavně pozitivně naladění lidé se kterými se stýkáme, proto se nejen při turistických výšlapech cítíme v této skupině dobře. Mějte se hezky a přidejte se také někdy k nám.

účastníci: Šulcek, Kornová, Trojková, Moldavčuková, Moldavčuk st., Jonášová, Jonáš Petr ml. a Šimková

dne 15.11.2015

PUKLÁ SKÁLA Blíží se dny pracovního klidu a rosnička hlásí na listopadový víkend krásných 19 C. Žhavíme mobily a domlouváme další z našich společných výšlapů. Z mnoha nápadů jsme nakonec vybrali trasu, kterou jsme absolvovali již před rokem, jen jsme ji malinko upravili.Záčátek trasy byl v Horním Háji, odkud jsme se vlakem vydali směr Moldava. Od železniční stanice jsme se vydali přes německou stranu po bývalé jednokolejové trati  k Žebráckému rohu. Jedna z členek během cesty zjistila, že zapomněla průkaz totožnosti, coz nás hnalo dopředu. Na rozcestí jsme se pak vydali novou cestou, která nás dovedla k malé vodní přehradě „U tří smrků“, kde to až  zavánělo romantickými představami. Naše další kroky směřovaly k Puklé skále, kde se nám otvíral krásný výhled na Fláje. Odtud byl již kousek k našemu cíli – plavebnímu kanálu nad českým Jiřetínem.

Výšlap stál opravdu za to – bylo krásné počasí, nádherné výhledy, podzimní barvy, vládla skvělá nálada.

Trasa: 20,5 km, 14 214 kcal, 23 385 kroků, 1 puchýř a 5 naplněných srdcí

Účastníci: Šulcek Jindřich, Kornová Pavlína, Šimková Martina, Trojková Andrea, Pilná Aneta

8.11.2015

HORA ŘÍP Po zjištění dobrého počasí jsme se domluvili, že podniknem výstup (jako proslulý praotec Čech)na horu Říp. Spojení bylo trochu složitější se 3 přestupy, ale v dobrém počasí nás nic neodradí.Vlakem jsme se dostali do Roudnice nad Labem a odtud pěšky přes městečko, pole, louky , vyhlídku až pod vytouženou horu Říp. Tam už bylo spousty lidí, kteří také s nadšením chtěli si prohlédnout naši krásnou zem. Ale po namáhavém výstupu jsme zjistili, že i když nám počasí přeje tak ve výhledu nám brání stromy, které tady za ty stovky let vyrostly. Prohlédli jsme si alespoň rotundu, občerstvili na sestup dolů  a na zpáteční cestě jsme se odměnili i výbornou šťavnatou klobásou.S uspokojením a dalšími zážitky z výletu jsme se přesunuli na vlakové nádraží a cestu domů.

Účastníci:  Jana a Vašek Moldavčukovi, Pavlína Kadeřábková, Jindra Šulcek, Julie Ulehlová, Petr Kohl

Výstup dne : 1. 11. 2015

Počet ušlých km: 17 km

ŠUMAVAJiž to jsou tři roky, kdy naše MáŇa poprvé vyjela na víkendový pobyt. Poprvé to byla Morava, s výlety na rozhledu Mařenka do města Třebíče a na propast Macocha. Podruhé jsme zvolili Lipenskou přehradu, kde jsme si sjeli z Vyššího Brodu řeku Vltavu až na Pískárnu. No a letos jsme vyrazili na Šumavu do Kašperských hor. Sešlo se nás 10 lidí, kteří byli zapáleni na další akci. Tentokrát jsme se vydali na cyklovýlet. Všechno to začalo v Rejštejně, odkud jsme vyrazili cyklobusem na Modravu. Jako tomu bylo při cestě na Český Jiřetín, kde jsme potkali turistu, který to tam měl prošláplé a poradil nám krásnou trasu, stejně tak tomu bylo i v Rejštejně, kde jsme potkali cyklistu Jiřího, který to měl v této oblasti projeté a poradil nám kudy jet. My jsme si stáli za svým a chtěli jsme za každou cenu na Kvildu!! A tak jsme vyrazili. Po pár metrech stoupání jsme to vzdali, plíce jsme táhli za sebou, jazyky až u paty a to se teprve vyjelo J. V ten moment se okamžitě měnila trasa. Už  jsme byli pevně rozhodnuti  jakou trasu pojedeme a hle, byl tu opět Jiří, který vystoupil o zastávku dříve. Asi mu to nedalo koukat se na nás jak přemýšlíme o lepší trase, tak  se chopil úlohy cyklistického průvodce a projel s námi trasy se zajímavými zastávkami a měli jsme to i s výkladem. Počasí nám opět přálo. Sluníčko hřálo, sem tam nějaký ten mráček, prostě na kolo jako stvořené a do toho ta krásná příroda. Z Modravy jsme vyrazili na Rybárnu vyjet si prudký kopec až k Tříjezerní slaťi a poté zpět na Modravu. Pokračovala cesta k hradlovému mostu - Rechle a podél Vchynicko-Tetovskému plavebního kanálu do Srní a pak do Rejštejna. Jelikož pan Jiří bydlí v Sušici, tak jsme se rozhodli se mu odvděčit doprovodem až domů. Druhý den nás čekal odjezd a jak jinak ho ukončit než-li dalším výletem. Vybral se hrad Kašperk, který byl krásnou tečkou na konec pobytu. Tímto bych chtěla poděkovat panu Jiřímu ze Sušice za krásný výlet, výklad a společnost. A našim turistům (cyklistům) za super strávený víkend. Už se těším na další rok. Co bude v plánu se ještě neví, ale určitě něco zajímavého.

Účastníci: Kornová, Trojková, Moldavčuková, Šimková, Ulehlová, Khol, manželé Jonášovi a manželé Kadeřábkovi.

Celkem jsme najeli 55km za jeden den

BOŘISLAV-MILEŠOVKAPo celotýdenním slunečném počasí hlásí na sobotní den horší podmínky, přesto se náš spolek schází na autobusové zastávce. Přistupujeme již k pár členům z Oseka, kteří přibrali budoucí adepty do spolku, další osazenstvo nabereme v Hrobě a poslední člen se přidává v Teplicích. Přestupujeme do vláčku a v konečném počtu 17-ti členů vyrážíme směr Bořislav, kde začíná náš jarní výstup na vrchol Milešovky. Pro začátek jsme plni sil, ale vzápětí se vše mění. Při značném stoupání a slunečnímu svitu začínáme odhazovat svršky. Pomalu se vytvořily skupinky, jelikož náročnost výstupu je pro každého z nás jinak obtížná, síla a elán se nám rychle vytrácí. I přes vypětí všech sil a časovými rozdíly skupinek, jsme všichni dorazili do cíle. Včetně krásného výhledu z Milešovky, jsme zhlédli i záchranu zlomené nohy, což zajišťovali záchranáři s helikoptérou. Všem se nám vlastně ulevilo, že jsme do cíle vystoupali bez zranění a celí. Po zasloužené svačince a dopingu ve formě lehkého aperitivu, se vydáváme na cestu dolů, a sice tentokrát směrem Žalany. Celkem jsme tedy nachodili………… V Žalanech jsme nasedli na vláček do Teplic a odtud se rozprchl každý do svých domovů, poněvadž se už všichni viděli na zaslouženém kanapi.,

Účastníci: Monika, Ríša, Iveta, Lenka, Martina, Káťa, Pavlína, Jindra, Pavel,Petra, Jana, Péťa, Petra, Pepča, Verunka, Tereza, Aneta a pes Fany

Celkem km: 15,5

STROPNÍK Léto je v plném proudu a dovolené před námi. Než se turisté rozjedou na své plánované dovolené tak jsou v plánu nejen pěší turistika, ale i kola nebo voda. Před turistickým výšlapem na Liptickou vyhlídku,  kterou pořádal OÚ Háj pro partnerskou obec Kreischa jsme vyrazili na vrchol Stropníku. Sraz jsme měli opět na naší oblíbené křižovatce v Horním Háji. S každé strany se přihnali výletníci, jedny přijeli autem a někteří přiklusali z baráčků. Počet členů se vyšplhal na 8 a vyrazili jsme. Cestou jsme nabrali ještě jednu osobu , kterou za námi přiklusala až z Oseka. Namastili jsme si svaly a vyrazili směr nádraží a po zelené až na Stropník . Samozřejmě jsme věděli do čeho jdeme. Stoupání střídalo stoupaní, rovinku byla v nedohlednu. Když jsme si jí dočkali čekalo další stoupání tentokrát k našemu cíli. Počasí nám opět přálo takže jsme se pěkně zapotili. Na Stropníku jsme se vydýchali dali svačinku a naplánovali  další zastávku Křižanov. Odtud jsme pokračovali přes Domaslavice až do Háje.

Účastníci:Šulceková, Moldavčuková, Trojková, Šimková,Štorkánová, Šustrová, Iveta, Šulcek a Moldavčuk

dne 25.4.2015

DĚČÍNSKÝ SNĚŽNÍK A je to tu, volná sobota chuť někam vyrazit. V našich hlavách se líhnou nápady, kde tentokrát bude náš cíl výletu. Najednou se to hemžilo nápady a jeden lepší než druhý, ale přesto vítězem naší cesty byl „ Děčínský Sněžník“.  Jako dopravu jsme zvolili autobus do Duchova na nádraží a odtud vlakem, který jede přímo do Děčína. Málem jsme ho, ale nestihli, měli jsme totiž 3 min na přestup, ale hodili jsme sprint a do vlaku jsme nastoupili. Cestou jsme ještě nabrali další turistku, Anetu a byli jsme kompletní. Když jsme dorazili do Děčína opět nás čekal sprint tentokrát na autobus se, kterým jsme měli odjet do Jílové, ale bohužel jsme ho nestihli. No a tak nám nic nezbývalo než se vydat z nádraží pěšky až na Sněžník. Věděli jsme přesně co nás čeká , že to nebude procházka růžovým sadem, ale pěkný kopec. Ale co, vždyť jsme turisti a něco už jsme nachodili a jen tak nějaký kopeček nás nezaskočí. Měli jsme před sebou táhlé kopce s měnícím povrchem. Nejdříve to byl asfalt poté lesní cesta bez sněhu a čím se naše nohy blížily k vrcholu tak sněhu přibývalo a sil ubývalo. V nohách jsme měli něco kolem 10 km a stále jsme nebyli v cíli. Byla to ale nádhera ,všude byl zmrzlý sníh, stromy ojíněné sněhem a v dálce prosvítalo sluníčko a my  se těšili až na nás vykoukne rozhledna.Po 3 hodinách jsme dobili vrchol a stálo to za to.A nakonec jsme byli i potěšení , že jsme to vyšli z té“ krkolomnější“ strany. Samozřejmě někteří z nás na Sněžníku byli ,ale tuto trasu jsme šli všichni poprvé. Hodili jsme společné foto a vyrazili na autobus. Vzhledem, k tomu že jsme měli ještě čas tak jsme si stihli dát  něco na zub a na zahřátí. Teď už se jen dopravit do Háje, plácnout si a těšit se na něco nového.

Výšlap : 24. 1. 2015

Účastníci: Jindra, Kačka, Petra, Andrea, Pavlína,Bobi a Aneta.

ČESKÝ JIŘETÍNSkončila sezóna dovolených a naše MáŇa mohla opět naplno plánovat trasy a výlety. Jednou z tras, kterou náš oddíl naplánoval, byla stezka Český Jiřetín – Klíny. I když nás šla jen hrstka turistů, i tak jsme si výlet velice užili.A to především díky tomu, že jsme potkali turistu, který zná toto okolí a naší trasu nám rozmluvil a poradil jinou. Doporučená trasa vedla z Českého Jiřetína, po naučné stezce Nového plavebního kanálu, až na Fláje a zpět. I přes mlhu, která nám byla po celou cestu v patách, jsme měli opravdu úžasný výlet hlavně pro nás neznámou cestou. O zmínku stojí, že jsme zdolali Puklou skálu, která je nad Flájskou přehradoua kdybychom měli krásné počasí, tak je na ni krásný výhled, škoda. Ve finále jsme se přece jen dočkali slunečného počasí.

 LIPNOMinulý rok jsme si naplánovali Moravu a pro tento rok to bylo Lipno. Jelikož naše posádka vozidel miluje přírodu tak jsme cestu na Lipno pojali kocháním přírody po vesničkách mimo dálnice. Projeli jsme kolem Křivoklátu směrem na Příbram, Písek a Prachatice. V Prachaticích jsme si udělali menší přestávku, kde jsme si prošli náměstí a poté pokračovali dále směr Lipenská přehrada. Pospíchali jsme na přívoz do Frymburku ,který nám samozřejmě nejel. Takže jsme si do Přední Výtoně  museli objet Lipno. Hlavně jsme pospíchali, abychom stihli se přihlásit na recepci a hlavně na večeři, řízek a brambor. A samozřejmě jsme čekali na další výletníky, kteří se k nám valili z Lán. Po večeři jsme si prohlédli ubytovaní v chatičkách kde jsme vybalili věci a poté jsme vyrazili využít akce voucheru. Takže na nás čekali šipky, bowling a taneční zábava. Ráno jsme měli naplánované brzké ranní vstávání, abychom se nasnídali a vyrazili na vodu. Objednané jsme měli dva rafty v jednom byli statní vodáci a v druhem začátečníci, kteří se ze začátku plácali jako ryba na suchu, ale po pár kilometrů pádlování se to naučili. Nástupní místo jsme měli ve Vyšším Brodě mezi přistání  v Rožmberku nad Vltavou kde jsme stačili schovat před deštěm, cíl cesty byl Český Krumlov kam jsme už ale nedojeli. Konečná byl pro nás kemp Pískárna. Večer jsme navštívili místní hasičskou zábavu, kde jsme ale nepobyli moc dlouho a šli jsme spát. Ráno po snídani jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna jela do Frymburku a druhá se vydala do místních lesů na houby. V plánu jsme měli i rozhlednu v korunách stromů, ale z důvodu velkého počtu HUB byl tento plán změněn. Po cestě jsme se stavili na výborný oběd nejdříve to tak nevypadalo, ale zdání klame bylo to výborné. Dále jsme měli ještě dvě důležité zastávky jedna ta byla opět na houby a ta druhá byla na kukuřici. No a to byl konec dámy a pánové.

MARÍNA V Oseku byla tradiční pouť a v Duchově na Liptické vyhlídce dobrovolníci postavili umělý přístav „Marína“ . Pro nás to byl po dlouhé odmlce nový cíl. Tentokrát jsme šli z horního Háje dolů do Háje ,kde jsme si vyzkoušeli nové posilovací stroje a poté jsme nabrali další turisty. Vydali jsme se přes Viktorínu, hlavní silnici až k bývalé obci Pokrok a odtud až k Liptické  vyhlídce. Tam jsme si prohlédli tuto dřevěnou stavbu, hodili jsme společné foto a vyrazili směr Osek. Kde jsme si vysnili cestu na Rýzmburk kam jsme ale nedošli. Došli jsme jen k oseckému koupališti kde nás chytl déšť a zakotvili jsme v místní hospůdce. Kde jsme počkali až přestane pršet a poté se vydali domů kolem paneláků. Během cesty domů jsme  stačili ještě  nasbírat pár hub. A tím končí náš výlet. Pro zmínku stojí napsat, že se k nám přidal další chlap ( Pavel Šustr) snad bude aktivní.

Praha naše matička stověžatá, místo které každého kdo jí navštívil chytne za srdce.Naší průvodkyní byla Anetka ,která si trasu pěčlivě nastudovala a připravila pro každého podrobný popis cesty. Nejprve jsme se museli dopravit do Prahy. Jako dopravní prostředek jsme si vybrali pro nás oblíbený vlak. Během cesty jsme nabrali nové turisty a náš celkový počet vyšplhal na 15 účastníků. Výstupní stanice bylo pro nás hlavní nádraží Praha a odtud jsme vyrazili na Václavské náměstí , Staroměstské náměstí na Karlův most a poté jsme se vydali k cíli naší cesty Petřínské rozhledně. Na Petřín jsme využili lanovku, moc se nám totiž nechtělo šlapat do kopce :-). Na Petříně jsme se rozdělili, někteří si vyšlápli schody na rozhlednu, druzí se šli podívat do bludiště a další se kochali krásou Petřína. Cestu dolů jsme jeli opět lanovkou. Poté jsme se vydali ke Kampě kde se dal opět rozchod. Zrovna konal festival a kde jsme mohli ochutnat jídla světové kuchyně. No a teď nás čekala už jen cesta domů přes most Legii kolem Národního divadla až na Václavské náměstí kde jsme si dali další rozchod. Sraz jsme měli u Václava kde se někteří z nás pyšnili úlovky z obchodů. Teď už jen cesta na vlak. A jak je u nás známo opět jsme měli krásné počasí až tropické.

DLOUHÁ LOUKANa Dlouhou Louku z Háje jsme ještě nešli,  zněl návrh na další trasu. A tak jsme vyšli nejdříve jsme vyrazili po známé trase směrem na Rýzmburk kolem obory, ale změnili jsme vrstevnici! Najednou jsme se ocitli na neznámé cestě, která skončila a před námi se otevřel les a teď kam? Vzhledem ,že jsme měli sebou chytrý telefon tak jsme upřesnili naší polohu ( jsme v pr..). Ale najednou jsme byli na cestě, asi zázrak.Ten nám skončil u hradu kde jsme změnili opět směr. Štrádovali jsme si to podél potoka na Stropník ,který jsme nemohli najít, ale zase jsme cíl našli, asi jsme měli štěstí. Výhled luxusní a počasí to samé. Cestu dolů jsme znali jak své boty a parking pro naše prdelky taky, hospůdku u Hořáků. Zde jsme si dali  něco dobrého do žaludku a vyrazili k domovům.

Účastníci: Jindra, Julinka, Jana, Bobi a Andrea s Betynou (pes)

JEZEŘÍDalší výlet našich MáŇiček byl směrován opět na mostecko, tentokrát byl vybrán cíl zámek Jezeří, Nová Ves v Horách a zpět Horní Jiřetín. Na cestu do Horního Jiřetína jsme porvé nevyužili hromadnou dopravu ,ale využili možnost automobilu. V H. Jiřetíně jsme se napojili na turistickou cestu a vyrazili směr zámek Jezeří. Cesta byla velice pohodlná, nejen že jsme měli opět krásné počasí, ale trasa vyhovovala našim nohám. Rovinka se střídala s mírnými kopečky,ale zatím to šlo. Během chůze jsme se zastavili u Albrechtické štoly, kde se potoky které stékají z Krušných hor museli přeložit kvůli těžbě uhlí do štol. Samozřejmě proč nenachodit o pár km navíc? Cestou Andrea málem ztratila krokoměr tak si dala s Petruš  pro velký úspěch 2 km, ale našel se to je hlavní uff. Zatím zbytek se ládoval svačinkou před zámkem. Vkročili jsme na zelené tur. značení a směřovali na Novou Ves v Horách, teď už nás přešel smích museli jsme zabrat do kopců. Na Nové Vsi jsme si dali zaslouženou pauzu v místní hospůdce, kde jsme nabrali energii na cestu z kopce. Když jsme zjistili kolik nás toho ještě čeká, nejraději by jsme jeli autobusem,ale ten bohužel nejel L. Všechno jsme ušli a to bylo hlavní.

Účastníci: Pavlína Kad, Bobi, Julka, Karel, Petra, Jana a Andrea

Háj - Ústí nad Labem-Osek Jedna část turistů se probudila do nádherného dne s myšlenkou, to bude super výlet,  zase máme krásné počasí. Ta druhá se probudila do mlhy zahaleného dne a myšlenky byly samozřejmě opačné, ale třeba to v Ústí bude lepší řekli si. Na mysli jsme měli Horní Háj, kde bylo slunečno a  jen co jsme byli u Sokolovny už se nám změnili  tváře. Všude byla mlha, která nás doprovázela až do Ústí na lanovku odkud nebyly vidět ani konce lan. Když jsme dorazili na Větruši tak nás opět čekala mlha, ale už né tak velká. První kroky nás vedly do zrcadlového bludiště, kde jsme se zasmáli tvarům našich figur a samozřejmě jsme museli fotografiemi obohatit naše album. Když jsme vylezli nabrali jsme cíl cesty „ Vaňovské vodopády“, které byly označeny zelenou turist. značkou. Počasí se nám začínalo měnit před očima-  z mlhy vykouklo sluníčko  a vylezla modrá obloha. Byl čas na svačinu a my jsme si vybrali místo odkud bylo krásně vidět na Masarykova zdymadla a hrad Střekov. Vzhledem k tomu , že je zde naučná stezka tak jsme se dozvěděli velice zajímavé věci z flóry i fauny. A hlavně o tom po čem jdeme a co okolo vidíme. Když jsme dorazili na místo tak jsme s údivem obdivovali vodopády, o kterých někteří z nás ani nevěděli. Akorát bylo škoda, že bylo málo vody, ale stačilo to. Při cestě zpět jsme si užívali výhled, který postupně odkrývala mlha. Teplem jsme odhazovali vrstvy oblečení a nabírali sluníčko do kapes. Po výletu byla i zasloužená odměna navštívili jsme restauraci Na Rychtě, kde jsme si dali dobrůtky a pak jsme vyrazili na vlak. Při nasednutí  do vlaku jsme si okamžitě  začali vyprávět dojmy a to nám vydrželo až do Háje, kde jsme měli vystoupit! Ale pro naší hlučnost jsme přeslechli hlášení a tom, že tato zastávka je na znamení a my jsme jeli až do Oseka! Najednou jsme měli o výlet navíc. No, pro příště už budeme vědět, že raději budeme zvonit 3x jako pošťák

Háj- Hrob nádraží- Bouřňák – Vitiška – Mikulov Byla mlha, taková  která by se dala krájet a na naše skupina ( pouze 4 osoby) se vydala na další tůru. Počasí nám nepřálo, ale nás to neodradilo. Vydali jsme se z Háje na vlakové nádraží ve Hrobech a odtud jsme měli cíl Bouřňák. Nejraději by jsme vlezli do vlaku a pěkně si to vyjeli, ale  zvolili jsme výšlap na Bouřňák a tak jsme to i splnili. Byl to docela nároční terén střídalo se bláto, listí, voda a sníh.  Museli jsme dělat častější přestávky, abychom nabrali sílu na další cestu. Když jsme vystoupali pro nás náročný kopec už nás čekala jenom rovinka.  Celkem náročný terén jsme zdolali bez úhony. Cesta po rovině se nám zdála o trochu lepší sice foukal vítr a padal  sníh , ale i to nám nepřekazilo další bod trasy a tím byla chata Mikuláška. Zde jsme si dali něco na zahřátí a něco málo na zub. Po příjemném občestvení se nám těžce vyráželo na zastávku do Mikulova, ale při vidině cesty domů  se nám hned změnily úsměvy na rtech.

Háj – Osek- Liptická vyhlídka – Nové sady – Oldřichov – HájA máme tu další výlet a jak jinak než při slunečném počasí.  I když nám místy foukal studený vítr, tak nám ten dobrý pocit z krásného dne nezkazil. Sraz byl jako vždy na křižovatce.  Na hodinách odbíjelo  9:00  a ze všech stran přicupitalo 9 osob, kteří měli v nohách cíl Liptická vyhlídka. Mezi stálé turisty přibylo i pár nováčků pí. Trojková, p. Drašner a Monča , která zatím nepatří k hájským turistům. Vydali jsme se kolem kapličky k Batlíku  a pak směrem ke hřbitovu. Tam jsme ale nedošli, hodili jsme blinkr doprava a podél Oseckého potoka jsme si to štrádovali až k rozcestí, kde jsme pokračovali po Naučné stezce  Ve stopách historie G.Casanovy. Po cestě jsme se zastavili u informační cedule, kde bylo psáno o zaniklé osadě Pokrok, která v těchto místech stála a ustoupila jako desítka obcí těžbe uhlí. Když jsme vyšlápli cestu až k Liptické vyhlídce tak nás zde čekal krásný výhled na Krušné hory. Pokud jsme se ale  otočili směr Bilina, tak jsme viděli také  Milešovku, Bořen, ale také Bilinské doly a elektrárnu Ledvice.  Po rozdýchání a nabrání sil se vyrazilo do Duchova, ale do dolní časti bývalého  nádraží  kolem Barbory, ulicí Václava Soboty (Habeš) a pak hurá Nové Sady. Zde se od nás odpojila jedna turistka, myjsme nabrali krok směr Oldřichov - golfové hřiště. Podél potoka Bouřlivák jsme si to šlapali až k prasečáku, kde nám končila naše cesta. Teda konec byl až v místě startu na křižovatce. Tam jsme si plácli a rozešli se k domovům.

Moldava-Mikulov nadražíBylo sychravé sobotní dopoledne. Z hor se na nás valila mlha, která by se dala krájet. Najednou se na křižovatce objevily zahalené osoby, ale kdo jiný by to byl než turisti Julka, Kačka, Andy a lídr našeho oddílu p. Šulcek.Start jsme určili Moldavu s cílem dle domluvy a ta zněla Mikulov nádraží. Vzhledem k tomu, že na horách nás čekalo stejné počasí jako dole, akorát se k tomu přidal studený a ledový vítr, dali jsme si tento cíl cesty. Nejdříve jsme se vydali tak 500 m po kolejích  a pak po běžecké trase směr Nové Město. Jelikož běžecké trasy se během období sněhu upravovaly, tak zde zůstaly docela velké zledovatělé plochy. Cesta proto byla velice kluzká a místy docela nebezpečná, ale šlo na nás poznat, že i tento terén zvládáme levou zadní. Sice byly momenty, kdy jsme použili své umění v tanci a hodili pár brejků, ale naštěstí se vše odehrálo bez úrazu. Cestou jsme si udělali zastávku  v Bystřické boudě, kde jsme si dali polévku a něco na zahřátí. Nabrali jsme teplo do kapes a vyrazili směr Vitiška. Opět jsme narazili na supr cestu, ledovka nám byla stále v patách a my jsme  tentokrát využili herecké umění a to z filmu Matrix. Mihli jsme se kolem  chaty Vitiška, hodili blinkr doprava a po cestě vedoucí kolem sjezdovky jsme štrádovali na nádraží v Mikulově. A zde končí náš poslední výlet turistické sezóny 2013.

HÁJ-RÝZMBURK-STROPNÍKTento výlet byl naplánován na rychlo u Šulceků. Dumali jsme kam ještě vyrazit poslední dny v tomto roce. Ať jsme přemýšleli jak jsme chtěli, vždy se nám dralo na mysl slovo Máňa. No jasně, kam jinam jít a zakončit naše celoroční putování po krásách našeho kraje. Nevybrali jsme si nic jiného než vrchol, který se tyčí nad naší obcí Háj. Je to Stropník, kde se i nachází chata Máňa, podle které jsme i pojmenováni.Nemohli jsme tedy opomenout, abychom ještě naposledy v tomto roce navštívili toto krásné místo a pokochali se z vrcholu nádherným výhledem. Počasí nám jako vždy přálo, bylo slunečno a celkem na prosinec i teplo, tak jsme mohli shlédnout nádherné panorama, které jsme pod sebou viděli. Sice cesta byla místy ztížená sněhem a ledem, ale nám to nevadilo a ani nás to neodradilo. Horší byla cesta zpátky k domovu, jelikož jsme to vzali kratší cestou, která nám ukázala, že je prosinec, tudíž bylo všude bláto a spousta spadaného listí a pod nim kamení. Takže jsme museli sestupovat velice pomalu. Výlet to byl stejně moc hezký a pro turisty Julinku, Bobinu, Pavlínu, Věrku a Jindru to byla nádherná zimní procházka. Je pravda, že Julinka si cestu dolů protrpěla. Vzhledem k tomu, že si vzala nové turist. botičky, tak se jí udělaly pěkné otlaky na prstech. Ale co, tohle patří k turistice a nějaký ten puchýřek se časem vyléčí. Jinak už se těšíme na pořádnou sněhovou nadílku, abychom mohli vyrazit na běžky.

CESTA JEN TAK V TÝDNUKdo by to řekl, že budeme dělat tůry i v týdnu a přitom stačilo málo.Stačilo pouze jenom zvednout telefon a říci „proč ne?“.Takže sraz byl opět jako vždy na křižovatce, ale vzhledem k tomu,že větší část naší party byla v práci tak jsme  byli pouze 4 účastníci Kačka,Andrea a Jindra s Věrkou. Měli jsme dva cíle pokud bude hezky na vrškách tak Dlouhá louka, ale  vzhledem k počasí jsme  zvolili hrad  Rýzmburk .Vydali jsme se na místo činu, ale změnili jsme trasu. Řekli jsme si proč to nezkusit jít jinou trasou než to známe.Příkrý kopec to byl pěkný masakr ,všude listí a bláto. Ještě, že máme natrénováno takže nás to jen malinko rozhodilo. Po cestě jsme potkali plno dřevařů, kteří likvidovali polomy, které napáchal velký vítr během roku. Došli jsme do cíle a tam nás čekalo překvapení od jedné z účastnic, která nám udělala velice dobrou svačinu.Dostali jsme ŘÍZKY S MĚKOUČKÝM CHLEBÍKEM moc nás to potěšilo tohle jsme opravdu nečekali.Teď už nás čekala pouze jen cesta domů -do vyhřátých baráčků.

HRADEC KRÁLOVÉČlenové klubu turistů Máňa, využili nabídky řetězce Lídl, pro zakoupení zlevněných jednodenních jízdenek na vlak po celé ČR. Cílem cesty se po krátké debatě stal Hradec Králové město, ve kterém se vlévá Orlice do Labe. Duchcovského nádraží přivítalo brzy ráno jedenáct výletníků z Háje. Vlak dorazil přesně na čas a už pohled do přijíždějících vagónů dával tušit, že zlevněné jízdné využilo plno lidí. Ale všichni si našli své místo a postupně jsme si sesedli do dvou kupé. A než vlak dorazil do Teplic, vydali ruksaky své dobroty připravené na cestu.Hradec Králové nás přivítal slunečným počasím, a protože nebyl žádný přesný plán cesty, vedli naše první kroky do historické části města. Cestou jsme měli možnost si projít historický trh, kde nechyběl i kovář se svým náčiním. Labe jsme přešli přes Tylův most, dále okolo Muzea východních Čech až na historické Velké náměstí kde je dominantní Mariánský morový sloup, postavený jako vděk za ušetření města morové epidemii. Dalšími zajímavostmi byl např. Zvon Augustin - třetí největší zvon v Čechách, Kanovnické domy, Biskupská rezidence a jiné. Po dobrém obědě jsme pokračovali do Obřího akvária. Jeho návštěvou jsme se přenesli dle sdělení průvodce, do tropů Střední a Jižní Ameriky a do dna tůní, v kterých žije více jak 40 druhů ryb. Doba odjezdu z Hradce se blížila a tak jsme pokračovali směr nádraží. Domů jsme přijeli ve večerních hodinách a nutno říci, že jsme si cestu a prohlídku náramně užili. A pro vláčkaře to byla jistě srdcová záležitost. Tak zase někdy s námi na cestách ahoj.

MOLDAVA A je to tady naše první pozvánka. Naše první pozvánka, která se týká turistiky byla od klubu Českých turistů a cíl trasy Moldava v Krušných horách. Sraz byl u info centra na Moldavě, kde se rozdali mapy a diplomy. Trasy se dělily na dvě části jedna měřila cca 4,5 km,ale my jsme se vydali na tu delší cca 15 km. Problém byl jen v dopravě. Využili jsme opět oblíbený vláček, který je na naše výlety hojně využíván. Ale to jsme ještě nevěděli co nás čeká J I když vlak měl 2 vagóny byl nacpán až nadmíru. Při cestě ze Střelné do Dubí jsme náhle zastavili a začali jsme couvat až do Hrobu. Některé cestující ve vlaku popadla panika a začali se děsit co děje? Ve Hrobech nám oznámili, že se musíme nacpat všichni do jednoho vagónu, že nám u druhého vagónu umřel motor. Naštěstí jsme na Moldavu vyjeli a mohli jsme vyrazit na naší trasu. Počasí nám přálo i když ne jak u nás dole, kde bylo „azuro“. Cíl naší cesty byl okruh “ Sklářské stezky“, která vedla z Moldavy  přes dolní Moldavu až na Nové Město a zpět na nádraží. Tam nás čekalo teplé občerstvení a promítání průběhů archeologických vykopávek středověkých skláren. Pro některé z nás to bylo tak náročné, že klima nevydrželi.Tlak očních víček byl tak silný, že oči se zavírali rychleji než brány při útoku na nedobytný hrad. Co dodat opět super výlet a spousty nových žážitků.

DLOUHÁ LOUKA-FLÁJE-MOLDAVA Je neděle a to pro naší skvělou partu znamená jediné …..uskutečnit další z našich plánovaných výšlapů.Tentokrát jsme se nechali dopravit na Dlouhou Louku a odtud jsme vyrazili po svých směr Fláje-Moldava-Háj.I když jsme se probudili do deštivého dne,ale po krátkých sms zprávách jsme se rozhodli jít.A vůbec jsme neprohloupili.Nahoře na nás čekala mlha,která se za chvilku ztratila jak pára nad hrncem a čekal nás slunečný a teplotně nadprůměrný(20°C)den.Obešli jsme celou vodní nádrž Fláje,mnozí z nás vůbec netušili,jak je ve skutečnosti velká a to doslova.Byl to krásný pohled a moc hezká panoramata.Cestou jsme samozřejmě pokukovali klasicky po houbách a sem tam jsme něco zableskli a hodili do tašky.Cestou jsme odkládali své navrstvené svršky,poněvadž sluníčko pálilo až z nás vyloženě lilo.A už se vydáváme směr Moldava,cestu nám zpestřilo asi 30 honáků na divočáky,takže bylo i veselo.No a máme tu finálový kopec,který jsme dávali  z posledních sil.Zima se pomalu blíží a tělo to samozřejmě cítí a tudíž se přepnulo na úsporný režim a tak jsme to měli jen tak tak.Po rychlém doplnění tekutin sedáme na vlak a dneska opravdu hurá DOMŮ do Háje.Dnes tedy chvályhodných 28km.Účastníci:Manželé Šulcekovi,Kornová,Moldavciucová,Ulehlová,Šimková a Trojková

NĚMECKO WANDERTAG OBECNÝ ÚŘAD V HÁJI USPOŘÁDAL TURISTICKÝ ZÁJEZD K NAŠIM NĚMECKÝM PŘÁTELŮM DO KREISCHY.TOHOTO ZÁJEZDU SE ZÚČASTNILI POUZE TŘI OSOBY Z NAŠEHO SPOLKU,ZBYTEK ODCESTOVAL NA MISI NA MORAVU J PO PŘÍJEZDU DO KREISCHY JSME SE POZDRAVILI S TURISTY TOHOTO MĚSTA A ŽE TO BYLO VŘELÉ VÍTÁNÍ,JELIKOŽ SE ZNÁME Z PŘEDEŠLÝCH VÝŠLAPŮ.ROZDĚLILI JSME SE NA 2 SKUPINY: PRVNÍ SKUPINA ŠLA KRATŠÍ ÚSEK A DRUHÁ VE KTERÉ BYLA NAŠE SKUPINA ŠLA SAMOZŘEJMĚ NA TEN DELŠÍ.PRO NÁS TO BYLA MALÁ VYCHÁZKA,PROTOŽE JSME ZVYKLÍ NA DELŠÍ TRASY.ASI PO TŘECH KM NA NÁS OBČERSTVENÍ V PŘÍRODĚ,KTERÉ NÁM PŘIPRAVILI NAŠI PŘÁTELÉ Z KREISCHY.MOC JSME SI POCHUTNALI A PO SVÁČE JSME VYRAZILI NA DALŠÍ TRASU.PROŠLI JSME SI CELÉ OKOLÍ MĚSTA KREISCHY A VZHLEDEM ,ŽE JSME MĚLI VZKUTKU KRÁSNÉ POČASÍ MOHLI JSME SE KOCHAT PŘÍRODOU.UŠLI JSME 14KM A BYLO NÁM SKVĚLE NA DUŠI,ŽE JSME OPĚT UDĚLALI NĚCO PRO SVÉ ZDRAVÍ.NA ZÁVĚR JSME BYLI POZVÁNI NA OBĚD A PIVEČKO.POZVÁNÍ BYLO PŘÍJEMNÉ PRO VŠECHNY ČLENY ZÁJEZDU.

HŘENSKO Opět tu máme další výlet, tentokrát  jsme se vydali  do Českého Švýcarska. Čekalo nás sice brzké vstávání a cesta na vlakové nádraží odkud jsme vyrazili  vlakem do Teplic – Ústí nad Labem - Děčína a pak autobusem do Vysoké Lípy u obce Jetřichovice. Tak jsme se hezky rozseděli až se nám z toho nechtělo jít (ne to je jen vtip) byli jsme nabuzení, že už konečně vyrazíme na tůru. Vydali jsme se po žluté značce na rozcestí Pod Šauštejnem,  kde jsme změnili barvu žlutou za červenou a nabrali jsme směr „Pravčická brána“. Nejdříve jsme si vylezli na pozůstatky hradu Šauštejnu, odkud jsme začali obdivovat výhled na České Švýcarsko. Sice schody co nás na něj čekaly vypadaly, že se nedají vyjít nahoru a natož ještě dolů, ale zvládly se bez úrazu. Dalším bodem cesty byla sestřička našeho hlavního bodu“ Malá Pravčická brána“. Zde jsme se opět pokochali krásou Národního parku a vyšlápli směr „Mezní louka“. Po výstupu jsme dali pauzu na sváču a po nabrání sil se pokračovalo Naučnou stezkou až k Pravčické bráně. Jen pro zmínku  Mezní louka je významnou křižovatkou cyklistických a turistických stezek. A jsme v prvním bodě naší cesty před námi se tyčí obrovská skalní brána tvořená z pískovce, která je nejkrásnější útvar Českého Švýcarska. A jde se dál do dalšího bodu trasy a je to i náš konečný cíl „Hřensko“ zde to končí . Pak už nás čeká jen cesta domů

MORAVAJe opět vydařená  neděle a v Háji se připravuje odjezd výletníků. Tentokrát se dělíme na dvě skupiny, jedna jede reprezentovat náš oddíl do Německa a druhá míří na Moravu.Tento článek se bude věnovat Moravě kde nás čekají 3 dny výletů,wellnessu a relaxace.Odjezd se naplánoval na desátou hodinu,ale někteří z nás bohužel neumějí hodiny takže se výjezd o pár minut zpozdil.První zastávku jsme udělali za Prahou u „Mekáče“, kde jsme dali kávu, hodili do sebe pár „hambáčů“ a zároveň se udělali naše první fota. Nabrali jsme směr Kojetice na Moravě penzión Sádek. Před sebou jsme měli 110 km po naší slavné D1 a pak 50 km krásných moravských cest. Po příjezdu k penziónu jsme byli velice překvapeni okolím, které bylo obklopeno vinicemi, loukami a lesem. Jinak to nejde popsat než-li balzám na duši. Druhý den po příjezdu nás čekala masáž a ty co na ní čekali mohli zatím prozkoumat cesty kolem penzionu. Dal se navštívit hrad Sádek a také cesty kolem vinice. Po masáži jsme naskákali do vozů a šup na rozhlednu Mařenka, ke které se muselo jít 2,5 km a pak vyjít 156 schodů do výšky 32,5 m,ale za ten pohled to stálo. Další kroky vedly do města Třebíče, které je svými památkami zapsáno na seznam Unesca. Památky, které jsme zde navštívili byly: Bazilika sv.Prokopa, která je dominantou Třebíče a poté Židovskou čtvrť. Po náročném výletu nás čekal zasloužený odpočinek a zároveň jsme nabírali další energii na další den. Je poslední den návštěvy Moravy a nás čeká poslední výlet, tentokrát Propast Macocha a Punkevní jeskyně. A to je překrásná tečka nakonec. Pak už byly jen kolony, uzávěry a cesta domů.

BITVA KLANŮ Je slunná sobota, po vsi je slyšet sekání trávy, troubení svatby a hlasitá hudba, která značí, že se něco chystá na hřišti. A je to tady, očekávaná „Bitva klanů“, které se účastní nejen dobrovolní hasiči, ale i veřejnost.Vzhledem k tomu, že mezi námi jsou i členové dobrovolných hasičů, tak se vydal náš Turistický oddíl na již zmiňovanou Bitvu klanů. Sraz byl ve 14.00 na hřišti, kde se zapisovaly názvy týmů a start byl v 15.00.Tato akce byla pro některé z nás lehká, ale našli se i tací, kterým dech nestačil. Vyzkoušeli jsme si něco, co v našich procházkách po vršcích nepodnikáme.Tedy střílení ze vzduchovky, topografické značky, házení hadicí, montování hadice a hlavně běh. První z našeho oddílu vybíhal Kadeho harém (Kadeřábková,Šimková), poté Snaživky (Trojková,Ulehlová), Jonášovi (manželé Jonášovi), Ďáblíci (Nápravníková,Trojek) a Korňáci (manželé Kornovi). Mimo jiné po celou dobu nám fandili lídři našeho oddílu manželé Šulcekovi. Na této akci se zúčastnilo celkem 19 týmů a náš oddíl obsadil krásná místa 9-Jonášovci, 10-Kadeho harém, 14-Korňáci, 15-Ďáblíci a 16-Snaživky. My jsme se řídili heslem „NENÍ UMĚNÍ VYHRÁT, ALE ZÚČASTNIT SE“ , takže jsme nechali první příčky slabším :-)

KOMÁŘÍ VÍŽKA-CÍNOVEC-VITIŠKA cca 17kmTuto sobotu jsme si museli trochu přivstat a dopravit se autobusem do Krupky.Tam jsme nasedli na nejdelší lanovku v ČR, která nás vyvezla na Komáří Vížku. Měli jsme krásné počasí, které nám umožnilo nádherný výhled do širokého okolí. Udělali jsme pár fotek a vydali se na cestu. Protože naše trasa nebyla tak dlouhá jako obvykle, řekli jsme si, že nasadíme ostřejší tempo. A ještě jeden důvod byl, že jsme potřebovali být brzo doma. Trochu nás zdrželo menší bloudění

na Cínovci, kde bylo špatné značení cesty. Ale vše dopadlo dobře a my jsme museli nasadit vražedné tempo J, abychom stihli vlak z Mikulova. Naše zjištění bylo děsivé, vlak na který jsme spěchali, jezdil jen o prázdninách L.Nakonec se poštěstilo a všichni jsme byli doma včas.

Účastníci:manželé Šulcekovi, Kornová, Šimková, Šustrová a Nápravníková

STŘELNÁ-MIKULOV-BOUŘŇÁK-KŘIŽANOVSKÉ ÚDOLÍ-DOMASLAVICE – HÁJ cca 20kmOpět tu máme sobotu a další výšlap. Počasí nám jako vždy přálo a i když nás bylo jenom pět výlet se vydařil. Do Střelné jsme se nechali odvést vlakem a odtud jsme vyrazili směr Mikulov. Pak naše kroky směřovaly na Bouřňák, kde jsme se stavili na malé občerstvení, kde nás překvapila nově zrekonstruovaná restaurace. Z Bouřňáku jsme pokračovali po Hrobské sjezdovce směr Křižanovské údolí. Trochu jsme museli zmírnit tempo, protože takovou úrodu hub jsme tam nemohli nechat. A že to byly houby, kterými jsme se mohli pochlubit. Tato sobota byla velmi pohodová a všichni jsme si to užili. Třešničkou na dortu byla výborná smaženice J

Účastníci:manželé Šulcekovi, Kornová, Nápravníková a Šustrová

JANOV-JANOVSKÁ PŘEHRADA-JEŘABINA-MNÍŠEK-KLÍNY A LITVÍNOV Teplické vršky jsme skoro prošmejdili a vyrazili jsme směr mostecko.Prvni kroky směřovali do Oseka na zastavku MHDč.13 směr Janov.Po špatném výstupu jsme nabrali správný směr Křižatky odkud jsme pokračovali na (pro některé z nás neznámou)Janovskou přehradu.Po krátkém odpočinku na sváču a nafocení pár úžasných fotek,vyrazila naše posádka na rozhlednu Jeřabina.Rozhledna Jeřabina byla opět neznámou,ale jelikož naší trasu plánoval horal,který trasy hlavně" zkratky "zná,nás zasvětil do historie rozhledny.Po vyhlídce na mostecko a části Německa jsme vyrazili směr Mňíšek.Tam jsme zavítali do mistní hospůdky ze skvělou obsluhou,ale hlavně skvělým kuchařem.Po úspěšném zdolání kopců nás čekala cesta dolů do Litvínova.A je to tu-kopce dolů,to je horší než-li nahoru.Pokud budete někdy slyšet od našeho průvodce "znám zkratku" děste se :-)čeká Vás supr cesta.Vydali jsme se podél sjezdovky po zelené,přes žlutou,až do Šumného údoli.A už jsme "skoro"v cíli,podél Bíleho potoka jsme si to štrádovali až k bývalé Textilní továrně Šumná.Jestli si myslite,že teď už jsme v cíli,tak to je omyl.Čeká nas litvínovské vlakové nádraži odkud jedem vlakem domů.Hurá,teď jsme v cíli,v nohách máme 30km a ŽÁDNÝ ODPADLÍK!Náš tým doplnil další člen Petr Trojek+ pes:-)

Sestava Manžele Šulcekovi,Šustrová,Trojková,Trojek,Šimková,Jonáš st +Jonáš H.,Kadeřábkova,Kornová,Janštová,Nápravníková a Ulehlová

PALEC HORE JSME JEDNICKY

DUBÍ SMĚR MOLDAVA Ani jsme se nenadáli a už jsme tu měli další trasu. Opět jsme zvolili stejnou dopravu vlakem s doplňováním pasažérů ve Hrobě, ale s jiným cílem startu, tentokrát to bylo „Dubí“. Vydali jsme se po zelené směr Jedlovka, s pokračováním směr Vitiška. První pauza na sváču byla u chaty Mikuláška, kde jsme doplnili energii, zalepili pár puchýřů a vyrazili směr Cínovec. Po cestě se k nám přidalo i pár turistů z Německa, kteří se strašně loudali a nás to zdržovalo, tak jsme rozvázali nit a na rozcestí u Vojáka odbočili do leva a šlapali směr Moldava. Terén byl místy docela kamenitý, ale naše nohy zvládnou pomalu vše a nic nás nerozhodí. Pokračovali jsme podél hraničního pásma na Moldavu, kde jsme se během cesty doplňovali vitamíny v podobě borůvek a malin. Při focení si Janča. J vyzkoušela jaké to je šlápnout do rašeliniště a přijít skoro o botu. Ale foto nezkazila. A máme tu cíl Moldava a naše oblíbené nádraží. Pro některé byl konec i ponaučením na příště, nikdy nejíst „teplý hermelín“.

       Za velkou zmínku ale musíme uvést to, že mezi námi byl další mužský člen P. Jonáš  

      Účastníci:p.Šulcek,Ulehlová, Šustrová, Moldavciucová,Moldavčuková, Trojková, Nápravníková ,Janštová a rodinka Jonášova.

DLOUHÁ LOUKA-NĚMECKO-MOLDAVA Někdo se rád koupe v bazénu nebo se válí u vody a náš tým turistů se vydává na další výlet po kopečkách. Opět jsme si vybrali super počasí, teplota na slunci ráno 24 odpoledne, 35 stupňů. I když účast nebyla hojná a našlo se i pár odpadlíků i tak jsme se nevzdali a vydali zdolat další trasu. Vlastními prostředky jsme dorazili na místo srazu „Dlouhá Louka“ a vyrazili směr Žebrácký Roh. Skoro celou cestu se šlo lesíkem, ale našla se místa, kde to pralo ze všech stran. My jsme se,ale nevzdali a pokračovali v trase, teplo neteplo. První zastávku na doplnění všech potřebných životabudičů jsme udělali na Žebráckém Rohu. Po naplnění energie jsme se vydali po německé straně směr Moldava. Pro zchlazení teplem oteklých nohou se využilo potoku v lese, sice s ledovou,ale osvěžující vodou. Cesta po německé straně byla i naučná, p.Šulcek s chotí nám vyprávěli o zaniklé trati ve směru Německo-Moldava.Po příchodu na starou Moldavu se ihned po nalezení první hospůdky doplňoval pitný režim v podobě vychlazené KOFOLY…Byly mezi námi i tací viz Kačka ,která ignorovala pitný režim a pak kolabovala, no prostě jak malá holka. Po dlouhém překecávání vzala Kačka naše rady k dobru, vzchopila se a ožila. Další naučnou částí byla stará „Sklářská Huť“. A co teď po zaslouženém výletu. Sedli jsme si do české restaurace, kde jsme doplnili další pitný režim a hlavně domluvili další turistickou akci. No a jsme v cíli, za sebou máme 20km a před sebou cestu domů vláčkem.

Účastníci: manželé Šulcekovi,Šimková, Šustrová, Nápravníková, Ulehlová a Trojková